Po zimní přípravě U Chovatelů, pár jarních kilometrech, kvalitní taktické přípravě a hektolitrech vypitého piva, přišel den zúčtování.

A začalo to skutečným zúčtováním – na straně „DAL“ se objevilo 600,- Káčé za startovné na Author Šela Marathónu v Lipníku nad Bečvou (považujeme tuto výši startovného za nedůstojnou a nemající již nic společného s organizací masového závodu pro širokou veřejnost).

Jezdíme tento závod jako jarní klasiku , v krásné přírodě, na perfektní  trati se super fanoušky a atmosférou.

Jeli jsme sice teprve počtvrté, ale jsou věci, které nás vzhledem k výši startovného nutí přemýšlet o tom, zda letošní ročník nebyl pro nás derniérou na tomto závodě. Každý ale ať si udělá úsudek sám.

Ale pojďme postupně vyjmenovat klady a zápory bez dalšího komentáře…..

- startovné 600 Kč při platbě předem

- zaplatíš ještě za parkování na louce

- barva a design pamětního trička je ……no vloni bylo nejhezčí

- řazení do startovních vln podle nějakého „systému“ - co 300 lidí po 10 minutách (takže celý závod nevíš, jak jsi na tom a jedeš časovku)

- na startu dva hajzlíky Toi Toi pro cca 2000 lidí, na louce pod hradem jen jedna (bez toaleťáku)

(taky proto doznaly památkové budovy náměstí Lipníku značné újmy na svých fasádách a toho spáleného trávníku…)

- startovní adrenalin se pokoušela zvednout místní dechovka (asi se spletli o den a mysleli, že se slaví 1. máj)

+ po startu se najíždělo do terénu volněji, bez špuntu v krizových místech

- kvůli suchu se natolik prášilo, že se nepodařilo udržet bílé zuby, pěkně to křupalo, naštěstí to zachránily zubní pasty od Nutrendu

+ trať byla suchá, rychlá, perfektně připravená

- někdo tam postavil kopce

+ fanoušci jako vždy perfektní (ale někdy málo hluční)

+ umístění v cíli splnila a předčila naše očekávání (Šampus sportovní a Radim reklamní – skvěle odstartoval a pak se nechal takticky předjet téměř polovinou startovního pole a přidal i nějaké to saltíčko, jen aby představil naše nové bajky ze všech stran)

- sprchy byly rozdělené, příště navrhujeme společné, aby se krev dostala z nohou tam kam patří

-  jídlo bylo jako u nějakého charterového letu, v plastiku (to bysme ještě snesli, nejsme frfně) ale studené rizoto s tuhým sýrem, to byl humáč dne. Studený řízek s bramborovým salátem se trochu dal

- pro takové množství lidí strašně málo stánků s občerstvením a dlouhé fronty na cokoliv (pivo zdarma propadlo, žízeň byla větší než chuť stát tu nekonečnou frontu)

+ Gary Fischer je super týpek a byl ke všem přátelský a užíval si to (jezdí taky dualy - to pro ty co to zatracují)

+ naše těla nepatří do kategorie A, ani věkem, ani výkonností, ale závod jsme si užili

+ vyhráli všichni, jen někteří byli holt rychlejší

Toto je náš pohled na první letošní představení v bílém...

YPB

fajne fotky opavských bikerů najdete v této fotogalerii