Tak a je to za námi. Vyvrcholení letošní sezony se neslo ve znamení neskutečných srač.k, které na nás připravil nahoře "někdo", kdo chtěl, aby jubilejní X-tý ročník nebyl nikdy zapomenut. Déšť dokonale smočil celou trať a když už se zdálo, že se bude možná místy i prášit, přišla den před závodem průtrž mračen pár ekscelánc. 

Ale nás blbečky v bílém (jak nás očastovala některá individua na oficiální diskusi závodu) to neodradilo a na start jsme se postavili opět s maximalizaci bílé barvy na svých tělech. Na dlouhou vyrazil Žalud, Šampus a Vávra, Radim opět slintal před blondýnkama na krátké.

Průběh obou tratí byl podobný a více než cyklistiku připomínal branné cvičení, kde jsme místo plné polní tlačili kola. Nakonec jen Šampus prokázal nejvíce připravenosti techniky a dojel bok po boku s Hynečkem na sqělém 33. místě absolutně na dlouhé, když do cíle doslova vkročili v naprosto shodném čase. Radim si po nadějném začátku užil tlačení bajku se zaseklým řetězem za kazetou až na první servisku a poté sprintoval za lepším výsledkem. V jeho snažení ho však brzdily nekonečné pochody, kdy prostě nešlo jit rychleji, ale hlavně nádherné zadní partie slečen a dam na zadních pozicích, od kterých neuměl odtrhnout zrak a přestával šlapat. Naštěstí splnil cíl být do poloviny startovního pole, jinak by byl odvezen Dr. Chocholouškem. Kaštan s Vávrou takticky namotali šaltry a stali se našimi fanoušky.

V cíli U Chovatelů jsme se již sešli s úsměvy na rtech, bílé dresy jsem uchránili předními blatníky, závěrečný večírek jsme si i přes výpadek proudu užili, kola jsme nakonec po několika hodinách umyli a odpady jsme doma neucpali.

Takže do dodat? Letošní Silesie se povedla i přes všechny nástrahy, které nám přichystala příroda a opravdu na ni nikdy nezapomeneme. Velké díky patří partě okolo Michala Hájka, bez které bychom asi seděli doma u televize a dívali se na hokej.

Příští rok na Silesii 2011 AHOOOOJ...