Oderská mlýnice
Měla to být první oficiální akce našeho týmu. Místo toho jsem si dovezl další porno-doplněk na své ruce. Ale po pořádku...
K "Oderské mlýnici ČS" jsem si vypěstoval osobní vztah (vloni to byl můj první závod po 15-letém nicnedělání), proto jsem neváhal a s dostatečným předstihem se přihlásil i na letošní ročník. Neodradilo mě ani startovné v nehorázné výši 500,- Kč (má to pořadatel - Česká spořitelna - za potřebí?!) a počasí, které napovídalo, že to bude letos opravdu "maras". Z původní sestavy našeho porno-týmu v počtu 6 lidí, kteří tímto měli projít křestem, zbylo pouze zdravé jádro - já a Šampus. Vyrazili jsme z Opavy v plné zbroji v sobotu před 9 hod (nějaká chytrá hlava vypsala rozdávání startovních čísel pouze do 10.00 hod), na místě jsme byli před 10. Vyzvedli jsme startovní čísla, vyčenžovali startovné za nepřítomné členy týmu, prohodili pár slov se závodníky dalších opavských týmů a šli se oblíct do kůže.
Kolem 11 hod jsme postavili bajky na starovní lajnu do třetí vlny (ó jak chytrý způsob řazení jezdců na startu - můžeš být mistr republiky, ale pokud nejezdíš "kolo pro život", tak mazej dozadu) a šli se schovat před deštěm. Narvali jsme do sebe něco málo jídla (salámy z domova přišly vhod) a dle rad odborníků na výživu vypili před závodem cca 0,5 l tekutin (v tomto případě čaje s tužidlem - rumíčkem). Půl hoďky před startem se jdeme zařadit a trošku zapózovat fotografům. Domlouváme si poslední taktické pokyny - jedeme na pohodu (rozuměj: Šampus se nudí a já jedu kaši), počkáme se na rozumných místech na trati.
12.00 - start! Celé pole se rychle rozjíží (při 930 lidech na startu se to obykle daleko více táhne), žádný velký špunt se nekoná. Louku po strartu a první kopečky projíždím až překvapivě v pohodě (že by ten pohled na doposud čistou ženskou prdelku přede mnou..?), Šampuse mám na dohled, ale už nyní se objevuje několik divočáků, kteří neuspěli s předbíháním na startu a museli startovat ze zadních pozic (jsou pěkně rozjetí a zahřátí, nás hřeje pouze zbytek rumu v krvi). Dál následuje pozvolné, ale nekonečné stoupání, které prověřuje moji ne-formu.
Po cca 7 km to přišlo - kde se vzal, tu se vzal, nějaký pitomec se mě rozhodl předjez zleva zrovna v místě, kde to prostě nešlo a cesta končila příkopem. Nevím, co si od toho sliboval (snad že si polepší o 1 místo, jeli jsme někde kole 350 fleku), ale jakmile byl vedle mě, opřel se do mě, otočil mi řidítka a už to bylo - letím si ani nevím jak, rána do zad, ruky a do hlavy. Ještě zaslechnu "bacha", "jseš živý?" (sám nevím, jak odpovědět) a vidím, jak ten gentleman vyjíždí z příkopy, do které mě shodil a ani se neotočí. Zůstávám sedět na kraji příkopy a jsem trochu mimo. Po pár chvílích se začnu pídit po kole a zjišťuju, že jsem se tentokrát asi pořádně proletěl, kolo je tak 3-4 m ode mě. Zvedám kolo (je až s podivem, že mi ho nikdo nepřejel, stálo uprostřed cesty a projelo tak 40 lidí), vracím bidony rozházené po zemi tam kam patří, rovnám řidítka a zkouším nasednout. Musím přece jet dál, takových pádů už bylo a ještě bude. Jenže ouha, nemůžu se pořádně nadechnout. No tak to je v pr..., asi dneska nedojedu. Šampus na mě naštěstí čeká na asfaltovém úseku a já už mu z dálky ukazuju palec dolů. Beru si od něj klíče od auta a posílám ho na stíhačku - alespoň si užije pořádné předjíždění. Já už se jenom soukám do prostoru startu a cíle, zjišťuju, že v háji mám i pravou ruku (boletí nemůžu zamknout vidlu), na rovině kecám s ostatníma bo sem na ně rychlý, ale ve sjezdech trpím jako kráva. Dojiždím do cíle, jdu se osprchovat a dojezd sleduju už v céčku.
Finiš celého závadu byl fantastický, bylo úžasné sledovat ty nejlepší (snad jediné pozitivum mého zranění), jak si poradili s promáčenou tratí (časy podobné jako na suchu!) a pozorovat, jak na podmínky na trati doplatila spousta dobrých bikerů.
Výsledky porňáčů:
Šampus - skvělé 230 místo, na mezičase byl 420 (takže po předání klíčů od auta někde kolem 500).
Radim - pohmožděný hrudník, naražené rameno, pohmožděné prsty, pracovní neschopnost...
Zapsal : Radim
