Sezona 2010 pořádně ještě nezačala a naše tělesné proporce mají stále zimní tepelně-izolační charakter, přesto se nezadržitelně přiblížilo první vyvrcholení letošní sezóny (druhým vrcholem bude tradiční Sileska) – mistrovství světa v cyklistice na bílé podložce, známé též jako kyklokros. Vrchol to byl o to špičatější, že se letos po dlouhých letech konalo MS v regionu Šampusovi a Radimovi tak známém – v jihočeském Táboře. A to jsme si jako věrní fanoušci všeho bílého prostě nemohli nechat ujít. Připravovali jsme se opravdu poctivě a na výsledcích našich reprezentantů to bylo vidět. Ale pěkně popořádku.

Prvním obrovským problémem se stalo shánění ubytování. V okolí Tábora – a to až po Benešov (!) byly všechny ubytovací kapacity obsazeny i přes předražené ceny, které dosahovaly i 3násobku cen v jiných termínech. Nakonec se Šampusovi podařil husarský kousek a sehnal apartmán ve 25 km vzdáleném lyžařském středisku Monínec. Nic tedy nebránilo naší účasti.

Naše výprava započala pátečním nasednutím do tmavěbílého vozu západoněmecké provenience, který nás měl dovézt na místo. Trošku jsme řidiče (GJ) vystrašili hned po výjezdu, kdy po dvou podezřelých zvucích utíkajícího vzduchu začal obíhat auto a hledat defekt, aby nakonec zjistil, že to byly jen zvuky plechovek zlatého moku, které jsme si otevřeli ihned po výjezdu. Cestu nám ještě zpestřili silničáři, které opět překvapil sníh a hořící X-cosik.

Kolem 2 hodiny jsme dorazili do Tábora, nakoupili ionťáky v Kaufu a fičeli se ubytovat na Monínec. Vybalování jsme zahájili sežráním řízků, likvidací piv a degustací slivovice a Becherovky. Po krátké siestě vyrazil celý youpornbike team na obhlídku místní sjezdovky a večerní lyžování. V mezičase, kdy byl upravován svah jsme si při konzumaci desetistupňového Budvaru prohlédli zázemí střediska. Společnost nám dělaly dvě nudící se pokladní v hospodě bez lidí (asi dotace EU) a pes rasy Karl von Bahnhof, který se uprostřed restaurace nejprve vysc…a potom ještě vysr… Šli jsme raději na vzduch a po pár jízdách na svařák v horní části sjezdovky.

Druhý den ráno po utěšení bolehlavu růžovýma pilulkami a snídani cereálních párků a klobásek, vypití pár loků piva, rumu a becherovky, namalováním gesichtů do českých barev, vyrazila squadra YPB směr Tábor. Naše železo v ohništi - Mates, se už rozjíždělo za dohledu nepřehlédnutelné, již značně nervózní, rodinné buňky s rozvinutou zástavou SK VEHA Team. Bylo jasné, že tady to bude vařit, tak jsme zůstali s Vehovskýma (až na Radima, který vzal nohy na ramena, foťák a kameru na krk a zmizel neznámo kam). Výsledky závodu se skvělou atmosférou znáte, tady není co dodat. Jen ještě jedna obrovská gratulace Matesovi za fantastické čtvrté místo. Fun club YPB snahou přeřvat skandující rodinu a údery do bubnu přišel o Šampusovy hlasivky, Radim si svým pobíháním po celém areálu kvalitně protáhl zbytky svalů na nohou.

Před startem U23 nás přepadl hlad, zásoby piva došly a tak nedaleký party stan přímo vybízel k návštěvě. Po zakoupení tuzexových bonů přišel první šok - obsluha na nás chrčela vlámsky. Dalším šokem byla sladká houska se studeným belgickým párkem, belgickým kyselím zelím, belgickou okurkou a něčím, co připomínalo nadílku našich dcer v plínkách – to vše za 3 bony = 75 káče. Dakt maras. Třetinka Budvaru za „pade“ už to nemohla napravit. Jinak ale byla atmosféra ve stanu fantastická a Belgičani byli veselí a přátelští.

Dvacettrojky byli v režii Poláků, stejně jako české hory nebo dálnice – prostě si s ostatními dělali, co chtěli. Kucí čeští se v této kategorii trochu trápili a tak byly nejzajímavější pády, které nám předváděli jezdci bez rozdílu národnosti u našeho stanoviště vedle shimana (proč nás tam Suchoš dotáhl, opravdu nevím…).

Po příjezdu zpět do Monínce byla na programu regenerace a večerní lyžovačka. Ta vzhledem k množství lidí na sjezdovce spíše připomínala rej na mraveništi. Kvůli vysokému riziku úrazu jsme raději šli na svařák a po chvíli se vrátili do apartmánu a pokračovali v nácviku pitného režimu a dojídání všeho co zbylo.

Neděle s velkým „Z“….

Jo, na Zděňka jsme tady přijeli, jedeme fandit… Šampus opět s bubnem (ale bez hlasivek), Radim jak jinak než s foťákem, Suchoš nažhavený na kategorii ženy a dívky a Danek na bonbóny od Yetiho. Bylo jasné, že bude více lidí, proto bylo důležité vystát dobrou pozici předem a bránit ji bez ohledu na možné fyzické kontakty (co všechno si dovolí chrochtající mladíci byste nevěřili). Na holky byla pěkná podívaná a naskakování na sedlo se jim evidentně líbilo (některé to zkoušely i třikrát). Jedna z japonských závodnic byla evidentně poučená o možných rizicích a chtěla sedět raději na gumě. Krásný závod, krásné závodnice. Jen škoda Nashí Katky, která si před tolika fanoušky neustále lehala na záda a byla z toho „jen“ brambora.

Před kategorií mužů proběhla porada, kde budeme stát. Vybrány byly druhé schody po technickém sjezdu. V polední pauze proběhlo občerstvení v českém stanu zřejmě pronajatém od Belgičanů, protože při objednávce piv na nás pán v obsluze chrčel Vlámsky a nerozuměl. Nakonec pochopil a my taky - vytáhli jsme termosky s rumem a trochou čaje, paštiky a salámy z batohu a raut mohl začít. Byl čas jít na pozice. Malá zastávka ve stanu Belgičanů, které mohutně přeřvával tým fanoušků z Krnova…

Pozice u prvního schodu byla na sledování mistrovského závodu Zděňka Š. zvolená na jedničku. Kotel byl rozdělen na českou a belgickou stranu, přesto na rozdíl od fotbalu a hokeje všichni fandili všem a atmosféra byla fantastická a přátelská (dokonce došlo na výměnu čepic a štamprlí). Jen Radim nebyl moc schopný fotit. Sice se vymlouval na slunko, které svítilo přímo do objektivu, ale všichni víme, že po příjezdu Radečka v brýlích ala Bredolf Pittler se mu totálně podlomily kolena a do konce závodu se mu tak třepaly ruce, že seberychlejší uzávěrka byla pomalá…

Gratulace Mistrům, čest ostatním.

YPB Team (Šampus, Radim, Suchoš, malý Šampus)